Třtiny a knoty svíček

„Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí…“ Matouš 12:20


Třtiny. Málo věcí je křehčích než nalomená třtina. V Kristových dnech si děti hrály u řeky a vyráběly z nich trubky na troubení. Vydlabaly je a vyvrtaly v nich díry. Ale potom je zlomily a vyhodily. Možná jsi jednou stál vysoký a silný, sycen a zakořeněn na břehu řeky. Ale nyní se skrýváš v rákosí, potlučený zraňujícími slovy, kamarádovou zradou, svým vlastním selháním nebo tvrdým náboženstvím.

 Knoty. Nic není blíže vyhasnutí než doutnající knot. Když olej v primitivních lampách vyhořel a knot byl krátký, lampa byla uhašena, vyhozena ven jako bezcenná a byla nahrazena jinou. Hořel jsi kdysi vírou, svítil jsi na cestu druhým, dokud tě ledové větry kritiky, neodpuštění a posuzování neponechaly v temnotě?

 Co mají všichni tito lidé společného? Žena třesoucí se před zlostným davem, který jí vyhrožuje ukamenováním? Dům obklopený lidmi a ochrnutý muž na nosítkách; jehož přátelé to nevzdávají, dokud ho nedostanou ke Kristu? Slepý muž, který prosí o zrak a učedníci, kteří mu říkají, aby byl zticha? Ti všichni jsou nalomené třtiny a doutnající knoty, se kterými to Ježíš odmítl vzdát.
Svět si myslí, že ví, co s tebou udělat – zlomit tě a skoncovat s tebou! Ale Ježíš ne: „On nezdrtí slabého, ani neuhasí tu nejmenší naději“ (Matouš 12:20, přel. z angl.). Nezáleží na tom, jak vzdálen se možná dnes cítíš, nejsi mimo dosah Boží milosti. Přijď, On s tebou bude zacházet jemně. On tě dá znovu do pořádku.